Mandala je slovo, které pochází ze starobylého indického obřadního jazyka sanskrtu a znamená v překladu kruh nebo oblouk. Ve svém původním náboženském významu představuje mystický diagram buď ve tvaru kruhu, jenž se točí kolem určitého středu, nebo ve tvaru mnohoúhelníku, ve kterém všechny vzory směřují do jednoho centra.Kruhový tvar mandaly provází člověka od nejrannějších dob a vždy představuje něco posvátného. Nejstarší nám známé mandaly pocházejí ze severozápadní Číny a jsou datovány do devátého až desátého století našeho letopočtu. V Tibetu a Nepálu se objevují mandaly jako malby na hedvábné látce, které slouží jako pomůcka k meditaci. Tyto mandaly lze srovnat s oltářními a kostelními malbami, které měly křesťanům původně sloužit jako meditační předlohy. Buddhismus přikládá mandalám v rámci svých kultovních rituálů zcela centrální postavení a považuje je za důležitý prostředek ke sjednocení chaotických a rozptýlených sil člověka do jednoho středu.

S kruhovým tvarem mandaly se můžeme setkat v nejrůznějších kulturách. Koncentrické je například uspořádání Stonehenge, posvátného místa keltských druidů, které vzniklo na sklonku mladší doby kamenné. Typickými mandalami jsou okenní růžice v gotických kostelech. Podle kruhového plánu byla vybudována takzvaná hvězdicová města v Itálii. Také nejrozličnější náboženské obrazy, jejichž střed je často tvořen svatozáří, nejsou ničím jiným než umělecky zpracovanými tvary mandal. Rovněž v tichomořské oblasti jsou známy rituály, ve kterých jsou obsaženy všudypřítomné kruhové tvary. Některé indiánské kmeny v Americe léčily pískovými mandalami zranění či vnitřní onemocnění.

Ve všech kulturách, ve kterých určují mandaly duchovní život, hraje kontemplace nad kruhovými obrazy významnou roli. Člověk tak může opět najít ztracenou cestu ke svému středu, k vnitřnímu zdroji síly, která opět sjednotí rozptýlenou duševní energii, a tím dá jeho bytosti celistvosti. Touha znovu ve všem živém nacházet základní struktury přírody se nás dotýká, ačkoli jsme se svým moderním způsobem života od přírody vzdálili. Kdybychom si mohli označit své místo uprostřed světa, zvolili bychom vždy kruh s jasným středem. Proto nás pozorování nebo vytváření mandal může vést zpět k sobě samému.